Sdílené prostory – síla v jednoduchosti

Město tvoří komplikovaný organismus. Není jej možné jednoduše vtěsnat do předpisů a norem, které jsou psány jazykem technické odcizenosti a preciznosti spíše než rozmanitým jazykem reflektujícím složité soužití lidí, prostoru, dopravy a přírody.

Při tvorbě dopravně - urbanistických projektů se tedy nelze spolehnout pouze na doporučení obsažená v technických předpisech. Veřejné prostranství se neustále proměňuje, není lineární, ale prostorové, dochází v něm k neustálým interakcím a je místem, které nemá jednu dominantní funkci. Proto se při jeho úpravách a rekonstrukcích osvědčuje přístup spočívající v realizaci projektů “šitých na míru” konkrétnímu místu,. Jeden z možných a poměrně inovativních konceptů úprav veřejných prostranstvích představují tzv. sdílené prostory.

Obr. 1 - Ilustrace principu sdílených prostor - odstranění značení (článek Signal Failure časopis TIME, autor David Pohl)

Princip sdílených prostor

Koncept sdíleného prostoru formuloval ve svých projektech již před 30 lety holandský dopravní inženýr Hans Monderman. Primárním cílem jeho návrhů úprav veřejných prostranství nebylo snížení intenzit a rychlosti motorových vozidel,¹ nýbrž díky vhodnému uspořádání veřejného prostoru dosáhnout dobrovolné změny chování všech účastníků provozu tak, aby byly zrovnoprávněny všechny druhy dopravy. Toto vhodné uspořádání spočívá zejména v odstranění formálních dopravních pravidel, především vodorovného i svislého dopravního značení a typických dopravně-inženýrských prvků a jejich nahrazení „neformálními“ sociálními pravidly (oční kontakt, komunikace mezi jednotlivými účastníky). Samozřejmě, že základní pravidla silničního provozu (např. přednost jízdy zprava) zůstavají zachována.

 Principem sdílených prostor je tedy předpoklad, že dopravní chování je možné ovlivnit charakterem prostředí a to mnohdy dokonce efektivněji než pomocí příkazů a zákazů. Díky omezení příkazů či nejasné indikaci přednosti v jízdě jsou motoristé na rozdíl od „konvenční“ pozemní komunikace podporováni k odlišnému vnímání prostoru, díky čemuž volí ke své jízdě nižší rychlost a své dopravní chování uzpůsobují přímo chování ostatních účastníků provozu (motorizovaných i nemotorizovaných). Např. škola, před kterou si hrají děti na vhodně upraveném prostranství, má na volbu rychlosti projíždějících řidičů často větší vliv než příčné prahy a dopravní značení upozorňující na možný výskyt dětí.

Obr. 2 - Sdílené prostory v Brightonu, New Road (Anglie), autor projektu Jan Gehl

Příklady realizací

Nejvíce realizovaných projektů sdílených prostor se nachází v Holandsku. Tento koncept je dále rozvinut zejména v Dánsku, Švédsku, na severu Španělska, v Anglii a v Německu. Mnoho shodných rysů vykazuje také francouzský program “Ville plus sure”, který je uplatňován ve francouzských obcích. V následujícím textu si podrobněji představíme dva projekty z Holandska.

Laweiplein
Projekt přestaby původně světelně řízené křižovatky na křižovatku okružní (Laweiplein) navrženou dle zásad sdílených prostor (viz obr. 4) byl realizován v roce 2001. Tato křižovatka ulic Burgemeesterwuyterweg a Gaukeboelenstraat je zatížena 22 000 vozidly denně. Cyklistické přejezdy s předností v jízdě cyklistů (přednost je vyznačena vodorovným dopravním značením) jsou umístěny přibližně 30 metrů před křižovatkou. Kromě směrových šipek umístěných na středovém ostrově okružní křižovatky se zde nenachází žádné svislé dopravní značení. Větve křižovatky jsou široké 6 metrů a nejsou rozděleny ostrůvky. Na jedné větvi okružní křižovatky je vodorovným značením vyznačen přechod pro chodce. Světelné a vodní prvky zdůrazňují prostor okolo okružní křižovatky, samotná křižovatka je díky tomu naopak potlačena. Celý prostor „křižovatky“ před kulturním a komunitním centrem De Lawei tvoří v podstatě náměstí a umožňuje volný pohyb cyklistů i chodců. Přes křižovatku vedou regionální autobusové linky.

Obr. 3 - Holandsko, město Drachten, projekt Laweiplein    

Obr. 4 - město Haren, Severní Holandsko

Haren
V 80. letech byly na jedné z hlavních ulic ve městě Haren, 800 metrů dlouhé Rijksstraatweg (dopravní zatížení 8 500 až 12 000 vozidly denně s významným podílem nákladní a autobusové dopravy) zbudovány podél 7 metrů široké vozovky oddělené pruhy pro cyklisty. Tři přechody pro chodce byly vybaveny signalizačním zařízením. V roce 1999 došlo k přestavbě této ulice dle principů sdílených prostor. Vozovka je asfaltová o šířce 6 metrů, cyklistické pruhy byly zrušeny, stejně jako světelná signalizace. Rychlost motorové dopravy poklesla na 25 – 30 km/h, došlo k významnému snížení kongescí. Z důvodu řešení problematiky pohybu osob s omezenou schopností orientace bylo během projektu intenzivně spolupracováno s místní slepeckou školou.

Obr. 5 - Rijksstraatweg, město Haren, Severní Holandsko

Pro tyto dva projekty byly zpracovány hodnotící studie s těmito nejdůležitějšími závěry:

• Nová podoba veřejného prostranství je vysoce oceňována všemi zájmovými skupinami. Stávající stav je mnohem atraktivnější.
• Počet zaznamenaných nehod významně poklesl, v podstatě nebyly zaznamenány žádné nehody se zraněním
• V kontrastu s nehodovými statistikami se jeví vnímání bezpečnosti samotnými účastníky provozu. Většina respondentů se domnívá, že nový design není bezpečný. Např. 90 % dotazovaných v Harenu si myslí, že by prostor pro cyklisty měl být zřetelně oddělen od jízdních pruhů pro vozidla.

Použitá literatura

[1] Shared Space: Safe or Dangerous? A contribution to objectification of a popular design philosophy. R. Methorst, J. Gerlach, D. Boenke, J. Leven, WALK 21 Conference, říjen 2007.
[2] Shared Space Research. MVA consultancy. Listopad 2009
[3] Shared Space, a Room for Everyone. Interreg IIIB project „Shared Space“. Červen 2005.